Trimestr, setkávání se se světoznámými experty v oboru a vegetariánské stravování. I tak může vypadat výzkumný pobyt na Oxfordu.

Mgr. Jarolím Antal, Ph.D., ředitel Centra evropských studií na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze byl od začátku letního semestru 2022 do konce dubna na výzkumném pobytu na St. Antony´s College na Oxfordské univerzitě ve Velké Británii. Jak se liší středoevropská vysokoškolská výuka od té oxfordské? Na jakém projektu pracuje, jaké jsou jeho plány do budoucna a která kultura je mu osobně bližší, britská nebo americká? Přečtěte si rozhovor s panem doktorem, který se s námi podělil o své zážitky z výzkumného pobytu.

Jak se dá na takový výzkumný pobyt vůbec dostat?

V tomto mém konkrétním případě se jednalo o využití fondu podpory mezinárodních mobilit financovaných z fondů EU přes operační program Věda, výzkum a vzdělávání, na kterém participují fakulty VŠE. Tyto mobility jsou určené pro výzkumníky a vyučující na VŠE a kladou si za cíl rozvoj vědy a posílení vazeb naší univerzity s jinými mezinárodními institucemi díky tomu, že zahraniční odborníci navštíví VŠE a naopak. Pro období 2020–2022 se jedná už o druhé pokračování těchto mobilit.

Jak probíhá výběrové řízení?

Do výběrového řízení se mohl přihlásit kdokoliv s vlastním projektem. Při výběru bylo rozhodující, zda je projekt dobře postavený, zda souvisí se záměrem fakulty nebo pracoviště, na kterém uchazeč působí a jestli má potenciál pomoci jak výzkumníkovi, tak fakultě.

Prozradil byste nám, prosím, s jakým projektem jste se do výběrového řízení hlásil?

Už ve své disertační práci zhruba 8 let nazpět jsem se věnoval vztahům mezi EU a USA. Nejde pouze o jejich makroekonomický rozměr, ale spíše o jejich celkové nastavení z hlediska bilaterální spolupráce v ekonomických vztazích. Zkoumám, jak taková spolupráce probíhá, jaké problémy z ní vyvstávají, jakým směrem se vyvíjí a podobně. Jedná se o dvě entity, které jsou velmi rozvinuté, bohaté a mají k sobě svými hodnotami velice blízko. Ale i přes to, že jsou úzce propojené velkým objemem obchodu a investic, naráží na různé překážky, které se mimo jiné ve svém projektu snažím analyzovat Jedním z konkrétních příkladů problémů je například fakt, že obě entity mají vysoké standardy a požadavky na produkty a služby, a proto si je občas nedovedou uznat navzájem. Často zboží, které certifikujeme v Evropě, a tudíž je „dobré“ i pro ostatní členské země EU, už nemusí mít dostatečné osvědčení pro americký trh.

Snažím se zachytit, jak se vztahy vyvinuly v posledním období, hlavně pod administrativou Donalda Trumpa a pod vlivem nových výzev, kterým nejen transatlantické vztahy v dnešní době čelí: klimatická změna, nové technologie, autonomní řízení, umělá inteligence a další.

Proč jste se rozhodl právě pro Oxford? Je pro téma Vašeho projektu Oxford ideálním výzkumným místem?

Byl to poměrně dlouhý rozhodovací proces. Původně jsem totiž uvažoval nad Spojenými státy. Pobyt jsem plánoval už delší dobu, pandemie ho ale významným způsobem změnila. Musel jsem znovu přemýšlet nad tím, kam tedy nakonec bude vhodné vycestovat, za jakých podmínek, restrikcí a podobně. O to komplikovanější pro mé rozhodnutí bylo, že jsme se rozhodli přestěhovat s celou rodinou. I proto jsem se nakonec rozhodli, že Evropa bude pro tyto účely vhodnější. Oxford byl poté už poměrně jasnou volbou, vzhledem k tomu, že se jedná o univerzitu s výjimečnou reputací. Mimo jiné zde ale hrála roli i osobní linka, kdy Othon Anastasakis, který na St. Antony´s College pracuje a zároveň je hostujícím profesorem na FMV VŠE, mi pomohl výjezd zrealizovat.

Jak vypadá Váš běžný den?

To, jak vypadá můj běžný den, se odvíjí hlavně od toho, jaká část semestru právě probíhá. Jeden z hlavních rozdílů oproti našemu středoevropskému výukovému systému je ten, že místní akademický rok je rozdělen do tzv. trimestrů, kdy každý má 8 týdnů, které jsou rozděleny šestitýdenní přestávkou. Bloky osmi týdnů bývají poměrně intenzivní z hlediska různých seminářů, osobních setkání a společenských akcí. Navazujících 6 týdnů je naopak klidnějších: Každý se může věnovat svým výzkumným aktivitám, vycestovat, nastudovat si dopředu, co potřebuje a tak dále. Dá se tedy říct, že organizace práce je zde velice odlišná a podle toho je i definovaný můj den. Ten se skládá ze čtení, hledání relevantních zdrojů v knihovně, která je mimochodem skutečně na top úrovni, schůzek a účasti na různých seminářích a konferencích.

Co Vám vyhovuje více, klasický semestr na FMV nebo britský trimestr?

Tady v Anglii je to pro mě úplně jiná zkušenost kvůli tomu, že trimestr trvá 8 týdnů, což je z hlediska výuky velice intenzivní. Je to náročnější na organizaci, protože je na vše o něco méně času, než jsme zvyklí při našich obvyklých 13 týdnech. Studenti jsou si toho ale vědomí, i proto těch předmětů nemají tolik a mají je rozdělné do dvou bloků. Pro vyučující je ale trimestr, podle mého názoru, vhodnější právě díky tomu, že mají o dost více prostoru se pak věnovat se svému výzkumu soustavněji.

Kromě toho, výuka zde má velice odlišný charakter. Není to o dlouhých výkladech vyučujícího, ale o interakci, která vyžaduje čtení a přípravu každého studenta. To vše se děje v malých skupinkách. Je to hodně náročné. Děkan na College mi říkal, že pátý týden začíná tzv. černým pondělkem, kdy studenti píšou vyučujícím, že tempo nezvládají.

Co je pro Vás na celé zkušenosti nejtěžší? Setkal jste se na výjezdu s nějakými problémy?

Kvůli celému kontextu pandemie bylo pro mě nejtěžší celý pobyt zorganizovat. Vše bylo těžko předvídatelné. I zde na Oxfordu samozřejmě došlo ke snížení intenzity mezinárodních výměn, akcí a seminářů. Některé konference byly přesunuty do online režimu, jiné zrušené úplně. Tím se celá věc zkomplikovala. Na druhou stranu je ale výhodou, že i když se situace ještě stále nedostala do předpandemického stavu, pokud se zde s někým potkám, o to intenzivnější vztahy si mezi sebou budujeme.

Jinak s problémy jako takovými jsem se zde ještě naštěstí nesetkal, pokud nepočítám záležitosti jako technické problémy s domem, kde bydlíme, kdy nám začalo zatékat z koupelny do jídelny. To byla ale poměrně zábavná zkušenost, vzhledem k tomu, že jsme měli díky tomu možnost poznat místní instalatéry.

Jak doposud pokročil Váš výzkum?

Výzkumníci zde v rámci akademických mobilit většinou řeší práce dlouhodobějšího rázu. Už jsem se tu potkal s lidmi, které jsou na výzkumném pobytu na celý akademický rok. V rámci pobytu například napíšou knihu. Je pochopitelné, že za 3 měsíce bych toto nestihl. Já můžu projekt významně rozšířit nebo vybudovat tak, aby dával smysl, byl založený na relevantních datech a byl metodologicky ukotvený, ale je to pochopitelně stále moc krátká doba na to, abych s celým projektem zásadně pohnul. Po dobu, co jsem tu, se mi už ale podařilo sepsat jeden článek na konferenci a celkově projekt dobře poskládat dohromady. Navíc se mi podařilo sesbírat velké množství literatury. Mám ambici napsat z toho knihu, ale to je ještě běh na dlouhou trať.

V čem vnímáte, že Vás pobyt obohatil a co si z něho do budoucna odvezete?

Cílem mého pobytu je nejen pracovat na svém projektu, ale rozvíjet také mezinárodní spolupráci a přinést zpět domů zahraniční zkušenosti a know-how. Například komunitní život na St. Antony´s College je pro mě velkou inspirací. Tam si myslím, že máme jako fakulta i jako Katedra mezinárodních ekonomických vztahů velký potenciál: Například vytvořit více možností odborných akcí, v rámci kterých by se mohli lidé napříč akademickou obcí setkávat, vědět více na čem pracují a dále tak rozšiřovat své kontakty.

V čem je FMV před Oxfordem „napřed“?

Myslím si, že porovnáváme neporovnatelné. Podle mého názoru by ale univerzita měla být aktivní ve veřejné diskusi a aktivně do ní vstupovat v tématech, ve kterých má daná instituce expertízu. Mám konkrétně na mysli pořádání a vystupování na konferencích a odborných seminářích, které jsou spojené s tím, čím se fakulta zabývá. Nechci říct, že bychom v tomto ohledu byli napřed, ale máme zde obrovské předpoklady. V rámci mezinárodního obchodu, světové ekonomiky a mezinárodních studií a dalších oborů máme dobře nakročeno.

Mimo jiné máme jako VŠE i jako Fakulta mezinárodních vztahů velmi dobrou reputaci. Nechci to srovnávat s Oxfordem, protože ten je specifický kvůli své historii a architektuře. Oxford byl po staletí centrem vzdělávání, což dává celé univerzitě jiný rozměr a postavení oproti ostatním univerzitám. Myslím si ale, že my máme naši dobrou reputaci také na čem založit. Můžeme se chlubit výbornými absolventy, obory, v rámci kterých přinášíme významné výsledky výzkumů (díky různým výzkumným projektům nebo prostřednictvím spoluprací s firmami). I přesto je ale třeba nezaměřovat se úzkoprse jen na pouhý výzkum: My jsme fakulta, která potřebuje být tím pojítkem praxe s akademickým světem. Tam musíme hledat svoje místo, tam máme šanci být ještě úspěšnější.

Podělil byste se s námi prosím o nějaký příběh, který se Vám stal, či historku, která stojí za sdílení?

Velkou součástí místního akademického života jsou tzv. „High Tables“, akce, na kterých máte možnost potkat spoustu expertů a osobností z nejrůznějších oborů, se kterými byste si jinak velice obtížně domlouvali osobní schůzku individuálně. Seznámíte se tak s lidmi, ke kterým byste si řekli, že je nemožné se dostat. Mně se například podařilo popovídat si s významným historikem Archiem Brownem, který pracuje na St. Antony´s College už několik dekád a věnuje se komunistické a post-komunistické historii. Tyto akce jsou něco, čím nejen mě významné instituce, jakou Oxford bezpochyby je, fascinují. Máte možnost poznat autory a odborníky, jejichž jména znáte jen z přebalů odborných knih a článků.

Další zajímavostí, i když z jiného soudku, je také místní stravování. V menze St. Antony´s College se většinu týdne podávají vegetariánská jídla, protože se College před třemi lety rozhodla snížit uhlíkovou stopu. To považuji za úžasné. Masová možnost je podávána pouze dvakrát do týdne a při všech společenských akcích je hlavní předvolené jídlo vegetariánské a šéfkuchař se skutečně snaží. Musí vařit jak pro studenty, zaměstnance, tak pro významné hosty, které College často navštěvují.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

V rámci projektu, kvůli kterému jsem teď v Anglii, pak plánuji připravit ještě jeden článek a dlouhodoběji je mou ambicí sepsat z celého projektu publikaci či monografii. Pokud do toho nic zásadnějšího a neočekávaného nevstoupí, doufám, že se mi to podaří naplnit v rámci následujícího roku, případně roku a půl.

Jak vnímáte anglické prostředí? Je Vám bližší britská nebo americká kultura?

College, na kterém pracuji, je nejmezinárodnějším pracovištěm v rámci celé univerzity. A je to tu cítit. Skutečně, na Brita zde narazíte jen velmi zřídka. Když jsem byl ve Washingtonu, bylo to podobné. Obě města jsou totiž velice kosmopolitní, takže jsem se v obou případech pohyboval v jisté mezinárodní bublině. Takový ten pravý britský styl života a skutečnou Británii jsem měl tedy možnost poznat maximálně při víkendových výletech po okolí. Těžko se mi tedy tyto dvě kultury porovnávají. Za to tu poznáte mnoho dalších. Můžu ale říct, že Briti jsou v porovnání s Američany evropštější už jen svým přístupem. Jsou upřímnější. Na rozdíl od Američanů nemají problém vám říct, že všechno není super, což možná dělá celou atmosféru rozhovoru o něco chladnější a kritičtější. Ta americká je mi ale možná o něco bližší.

Trimestr, setkávání se se světoznámými experty v oboru a vegetariánské stravování. I tak může vypadat výzkumný pobyt na Oxfordu.