Pragmatická zahraniční politika Francie a uznání Palestiny: Marcela Hennlichová pro EuroZprávy.cz

Francie se rozhodla uznat Palestinu jako nezávislý stát. Tento krok přichází v době pokračující války v Gaze a vyvolal silné mezinárodní reakce. Jaké jsou jeho důvody a možné dopady? Na otázky odpovídá PhDr. Marcela Hennlichová, Ph.D. z Katedry mezinárodních studií a diplomacie FMV VŠE, která se k tématu vyjádřila v rozhovoru pro EuroZprávy.cz.

Podle dr. Hennlichové stojí za rozhodnutím francouzského prezidenta Emmanuela Macrona především pragmatismus. Uznání Palestiny vnímá jako snahu distancovat se od používání hladomoru jako prostředku zahraniční politiky a zároveň zlepšit mezinárodní obraz Francie. Macron využil příležitosti posílit svou image prostředníka v době hluboké mezinárodní krize. Takové ambice jsou podle ní francouzským prezidentům vlastní – i jeho předchůdci se snažili vystupovat jako aktéři usilující o mezinárodní stabilitu a diplomatické řešení konfliktů.

Francie se tímto krokem zařadila po bok Španělska, Irska nebo Norska, které Palestinu také nově uznaly. Koordinovaný evropský postoj však zatím nevzniká. „Jde spíše o ukázku rozdílných přístupů v rámci EU,“ konstatuje. Významným vnitropolitickým motivem pro Macrona může být i situace ve Francii samotné. Země má početnou muslimskou komunitu a její část tento krok nepochybně uvítá, stejně jako francouzská levice.

Francouzská zahraniční politika je dlouhodobě pragmatická a orientovaná na zachování mezinárodního vlivu. Uznání Palestiny je aktuální příležitostí, jak tuto strategii naplnit a zároveň posílit francouzské postavení v rámci globální diplomacie. Tato snaha má kořeny hluboko v historii Páté republiky – jak ukazuje i odkaz generála de Gaulla.

Izrael i Spojené státy francouzský krok ostře odsoudily, přičemž však vztahy mezi Washingtonem a Paříží nebyly ideální už v minulosti, zejména po nástupu Trumpovy administrativy. Uznání Palestiny tak pravděpodobně přinese dočasné ochlazení vztahů, avšak další vývoj bude záviset na situaci na Blízkém východě a postoji dalších mezinárodních aktérů.

Aby mohla Palestina fungovat jako jednotný a suverénní stát, musely by být splněny základní podmínky: zajištění bezpečnosti teritoria, ekonomiky a společnosti. Toho ale zatím nelze dosáhnout – nejen kvůli nepřipravenosti obou stran, ale i proto, že některým aktérům současný status quo vyhovuje.

Celý rozhovor k přečtení zde.