The European Union as a Normative Power? Nová kniha paní doktorky Stehlíkové

Paní doktorka Ing. Jana Stehlíková, Ph.D. vydala ke konci roku 2023 knihu s názvem The European Union as a Normative Power?. Vznikla na základě její dizertační práce, která se věnovala právě tématu tvorby, vykonatelnosti a šířením norem v rámci Evropské Unie. Je přenos právních norem doprovázen i přenosem k nim navázané právní kultury a unijních hodnot, nebo se tyto normy staly pouze „mrtvými písmeny“?

Na tyto a další otázky nejen o obsahu knihy a procesu jejího vzniku nám odpovídala sama autorka publikace, paní doktorka Stehlíková. Knihu v celém jejím znění naleznete na tomto odkazu. Bude také dostupná k prodeji v prostorách VŠE v Praze. Přejeme příjemné počtení; knihy i rozhovoru!

 

V jakém momentu a čím jste se nechala inspirovat k napsání knihy právě na toto téma?

Monografie je vlastně knižním vydáním mé stejnojmenné disertační práce, kterou jsem v prosinci 2022 obhájila na Katedře Mezinárodních studií a diplomacie FMV VŠE. Asi jako u většiny doktorandů byla i má cesta k finální volbě tématu klikatá. Co se volby tématu týče, můžu jmenovat několik klíčových sekání, je ke vzniku publikace na toto téma vedly. Z těch bych ráda jmenovala setkání s doktorem Oskarem Gstreinem zapáleným do tématu ochrany osobních údajů, kterého jsem poznala na Europa Institutu v rámci mého Erasmu studijního pobytu v Německu. Oskar Gstrein, který kromě práva vystudoval i filosofii a mezinárodní vztahy, mě svými přednáškami nadchl pro hlavní téma, a sice normativní moc a GDPR. To pak bylo třeba uchopit z pohledu mezinárodních vztahů, s čímž mi pomohla především má školitelka, doc. Štěpánka Zemanová. V průběhu konzultací jsme se dostaly k tzv. Bruselskému efektu.

 

Jak dlouhá cesta uplynula od návrhu tématu výzkumu až po den, kdy jste poprvé viděla svou knihu v knihkupectvích?

Publikace vyšla v říjnu 2023. Od prvního konceptu tak uplynuly necelé 3 roky. Proč ale zmiňuji finální koncept. Na tématu jsem pracovala už od léta 2019, nicméně autorka tzv. bruselského efektu, Anu Bradford, vydala na jaře 2020 svoji knihu The Brussels Efect, jejíž součástí je i případová studie na téma ochrany osobních údajů, kterým jsem se rovněž zabývala. Tím se část mého dosavadního výzkumu stala irelevantní a já musela přijít s novým pojetím. Měla jsem ale doslova štěstí v neštěstí, jelikož jsem od října 2020 získala desetiměsíční stipendium od DAAD (Deutscher Akademischer Austauschdienst / German Academic Exchange Service) na druhý pobyt na Europa-Institutu. Tam jsem se mohla opravdu naplno soustředit jen na disertační práci, kterou jsem pak v březnu 2022 předkládala k první tzv. malé obhajobě a ve finální podobě ji obhájila v prosinci téhož roku. Na jaře 2023 jsem ji pak nabídla v nakladatelství, kde pak půl roku poté kniha vyšla.

 

Nestane se během psaní, že autora původně oblíbené téma přestane bavit pro hloubku, do které se jím musí zabývat?

V tomto směru musím opět říci, že jsem měla štěstí v neštěstí. Jednou z největších nočních můr každého autora je, že ho někdo s publikací na dané téma „předběhne“. A když se vám to stane jako mě ještě za doby studií, kdy navíc hrajete o čas (disertační práce se k první obhajobě musí předkládat na začátku pátého ročníku doktorského studia s možným půlročním odkladem, tzv. podmíněným zápisem), není to nic příjemného. Pozitivní na celé situaci ale bylo, že mi téma nestihlo zevšednět. Měla jsem navíc skvělou oporu v mé školitelce, která mě psychicky podržela. Dodnes si pamatuji, jak mě s absolutní jistotou v hlase během poslední konzultace vyprovázela na DAAD do Německa s tím, že se vrátím s hotovou „novou“ prací. Zda o tom byla i přesvědčená nebo mě jen chtěla uklidnit si netroufám odhadnout.

 

Vaše kniha nese název „The European Union as a Normative Power?“ Odpověď bychom se jistě dozvěděli v ní, přesto nám prosím aspoň nastiňte: Je EU opravdu normativní mocností?

To je moc dobrá otázka. Je a není podle toho, co rozumíme pod pojmem normativní moc. Z určitého, spíše právního, pohledu bezpochyby ano. Já tento názor sdílím s výhradou založenou na interpretaci moci v mezinárodních vztazích.

Pokud začnu trochu obšírně, tak v dnešní globalizované době je již běžnou praxí, že státy přejímají právní normy od jiných zemí, jelikož to usnadňuje spolupráci zejména v obchodní oblasti. Lze tak říci, že subjekt, kterým se nechává inspirovat řada dalších jinak autonomních jednotek systému a který „udává směr“ získává na síle. V tomto ohledu je EU v oblasti šíření svých norem velmi úspěšná.

Cílem mé práce ovšem bylo jít do hloubky a podívat se, jak jsou tyto převzaté právní normy opravdu v zahraniční dodržovány a zda se tak původní záměr neminul účinkem. Jak napovídá podtitul knihy, zabývala jsem se šířením EU standardů v oblasti ochrany osobních údajů. Téma jsem ještě více zúžila na ochranu práv jednotlivců ve vztahu k jejich osobním údajům. Mezi třemi analyzovanými případy, jsem se pak setkala jak s takřka perfektním převzetím, tak odchylkou od původní předlohy na úrovni praktického odepření deklarovaných práv.

Tudíž pokud by nám ke kladné odpovědi na původní otázku postačilo převzetím „na papíře“, lze tvrdit, že ano. V širším pojetí, tedy pokud sledujeme, zda stát-příjemce současně umožnil vymahatelnost práva, vykazuje znaky sebeidentifikace s reprezentovanými hodnotami a pravidly a obsah normy komunikuje s těmi, kterým jsou pravidla určena jsem nedospěla k jednoznačnému kladnému závěru.

 

Na svém LI profilu o knize uvádíte, že „Kniha přináší interdisciplinární pohled na přenos vybraných článků GDPR v Norsku, Srbsku a na Ukrajině.“ Proč jste se zaměřila právě na tyto země?

Jednoduchá odpověď na tuto otázku by byla „most likely case studies“. Pokusím se ji vysvětlit. Cílem práce bylo činit širší závěry o celku, aniž bych analyzovala všechny jeho dílčí části. V mém případě bych totiž musela zkoumat převzetí GDPR ve více než 100 zemí, na což jsem přirozeně neměla kapacitu. Metoda „most likely case studies“, kterou lze zvolit je, spočívá v tom, že najdete kritéria, podle kterých vyberete dílčí části celku, pro která platí, že je v nich naplnění určitého předpokladu nepravděpodobnější. Pokud v některém z těchto případů předpoklad vyvrátíte, lze usuzovat, že tomu tak bude i u dílčích částí celku, kde je jejich naplnění ještě méně pravděpodobné.

V mém případě se jednalo nejdříve o tři kategorie států, které mají k EU a její legislativě nejblíže, tedy členská země Evropského hospodářského prostoru, kandidátská země EU a tehdy smluvní strana asociační dohody s EU. V těchto kategoriích jsem potom vybrala vždy nejvhodnějšího zástupce dle míry integrace a dalších kritérií klíčových pro téma práce – např. počtu obyvatel a míry internetové penetrace. Důvodem pro zvolená kritéria bylo druhé zúžení práce, a sice zamření se nikoli na celé GDPR, ale jen vybrané články GDPR, které se zaměřují na práva jednotlivců ve vztahu k jejich osobním údajům. Tak jsem se dostala k Norsku, Srbsku a Ukrajině.

 

Shrnula byste prosím Váš pohled na globální šíření norem? Jak by mělo podle Vás probíhat, aby bylo co nejefektivnější?

Globální šíření norem je proces, který je přirozený, efektivní a nevyhnutelný. Nicméně k tomu, aby probíhal opravdu účinně, tedy udržitelně a dlouhodobě, je zapotřebí nejen formálního převzetí standardu – ať už ve formě implementace do vnitřní legislativy nebo zavedení standardů v privátní sféře, tedy ve firemním prostředí – ale i tzv. behaviorálního začlenění do celého systému. Tedy za současné celospolečensky akceptované (ideálně i vítané) transformace uvnitř společnosti a jejího fungování. K tomu je zapotřebí jak funkční státní aparát (zde nemusí jít o kontrolu, ale např. vymahatelnost), tak komunikace těchto norem jejich adresátům, tudíž těm, kterým je určena a jejichž práva a zájmy chrání.

 

V knize zmiňujete „běžně uplatňovaná kritéria bruselského efektu“. Přiblížíte nám, prosím, co se za termínem skrývá?

Ve zkratce se jedná o jednu z teorií mezinárodního šíření právních norem, který konceptualizovala americká právnička Anu Bradford specializující se na právo mezinárodního obchodu. Název je odvozený od sídla Evropské Komise, která má zákonodárnou iniciativu. Dle Anu Bradford je „bruselský efekt“ jedním z možných zdrojů moci EU vyznačující se tím, že nečlenské státy EU dobrovolně implementují právo EU do své vnitřní legislativy. Tento proces se dá dále rozdělit do dvou kategorií, „de facto“ a „de iure“. První spočívá v principu, že soukromé subjekty zavedou vyšší (tedy EU) standardy ve výrobě nebo při poskytování služeb i při plnění zakázek pro domácí trh nebo u transakcí se třetími zeměmi.  Motivem bývá především snaha o snížení celkových nákladů v případě, že by se oddělení produkce pro EU trh a ostatní odběratele pojil s dodatečnými náklady. Za „de iure“ bruselský efekt Bradford označuje situaci, kdy nečlenské země dobrovolně začlení právní podstatu EU norem do domácího práva. O této dobrovolnosti lze ale dále spekulovat, například pokud jsou ve hře významné lobby. Nicméně tím, že nečlenský stát EU dobrovolně přejímá EU legislativu, dochází dle autorky konceptu k prokázání normativní moci EU prostřednictvím šíření jejích pravidel, standardů, hodnot a přirozeně také posilování vlivu Unie.

Já si ve své práci ovšem položila otázku, jestli tohle převzetí normy je doprovázeno i vytvořením odpovídajících podmínek pro její plnění (pozitivní pohled) a jejím vymáháním, resp. vynucováním její podstaty (negativní pohled). Dle tradičně uplatňovaných kritérií pro hodnocení normativní moci založené na „bruselském efektu“ totiž stačí, aby stát měl do své národní legislativy včleněna pravidla EU. V matematice bychom tomu řekli postačující podmínka. O tom, zda jsou tato práva i garantována nebo vymáhána už není řeč. Proto jsem vytvořila vlastní koncept na posouzení hlubšího začlenění normy do národní legislativy, který umožňuje posoudit, jestli byla norma převzata takříkajíc „pro formu jen na papíře“, či nikoli.

 

Ve svém výzkumu jste použila hodnotící matici založenou na sociálním konstruktivismu a teorii formálního a behaviorálního dodržování předpisů. Jde o Váš originální postup, nebo je využití hodnotící matice v podobných výzkumech obvyklé?

Zde se právě jedná o můj vlastní přístup k tématu šíření norem a normativní moci. Jelikož považuji závěry plynoucí posouzení normativními moci EU založené ryze na parametrech bruselského efektu za neúplné, rozhodla jsem se vytvořit vlastní koncept pro její posouzení. Současně jsem chtěla téma představit v transdisciplinárním pojetí. Propojila jsem jednu z teorií mezinárodních vztahů, sociální konstruktivismus, s více právně-orientovaným konceptem teorie souladu. Teorie souladu pracuje s dvěma úrovněmi implementace normy. Zatímco formální přijetí je postavené na prostém začlenění standardu do vnitřní legislativy a je tedy podobná bruselskému efektu, behaviorální posuzuje i vytvoření podmínek pro její plnění. Tyto dva koncepty se vzájemně doplňují, díky čemuž se mi podařilo vytvořit sérii ukazatelů, zmíněnou matici, která je funkčním rámcem na posouzení jak aktuální stavu implementace normy, tak faktorů pozitivně či negativně ovlivňujících budoucí dosažení naplnění obsahu právní normy tak, jak byla formulována EU předpisem.

 

Bylo obtížné získat podkladová data pro Váš výzkum?

Z pohledu sběru dat jsem měla díky vhodně zvolenému tématu poměrně snadnou práci. Všechna potřebná data se mi podařilo získat takzvaně od stolu, tedy za využití internetu, buďto z volně dostupných zdrojů nebo ve spolupráci s vybranými institucemi. Stěžejní částí práce pak byla jejich interpretace. Zde jsem využila svých kontaktů a skutečnosti, že jsem v době výzkumu byla na Europa-Institutu, kde souběžně studovali další doktorandi nebo akademičtí pracovníci, kteří hovořili danými jazyky (norština, srbština a ukrajinština) na úrovni rodilého mluvčího. S nimi jsem mohla preciznost strojivých překladů textů do angličtiny konzultovat a případně doladit své závěry.

 

Co bylo na procesu psaní knihy nejtěžší?

Na tomto místě je třeba zmínit kontext publikování. Od dubna 2022 žiju a pracuji v Německu. Již za doby doktorského studia jsem zde strávila dohromady 15 měsíců.  Díky tomu mi tak bylo známo, že je v Německu nejen běžnou praxí vydat disertační práci knižně. „Kvalita absolventa“ doktorského studia je pak hodnocena absolvent i podle rankingu nakladatelství, které mu práci vydalo. Zcela pragmaticky jsem tudíž uvažovala, že pokud bych zde chtěla zůstat a v budoucnu se chtěla ucházet o místo na některé z univerzit, bez publikování své disertace na akademickém trhu práce neobstojím. A vyčkávat nemělo smysl, jelikož můj výzkum pokrývá období 2016-2020 a tudíž záběry by za pár let byly zastaralé.

V tomto kontextu jsem si tudíž vytipovala nakladatelství, jež mají v portfoliu mezinárodní vztahy a mezinárodní právo (vzhledem k interdisciplinárnímu charakteru práce jsem cílila na oba obory, abych si zvýšila procento potenciálních čtenářů, které knihou mohu oslovit) a nabídla jim k publikování svoji disertační práci. Pro mě poměrně překvapivě jsem uspěla již na druhý pokus.

Asi nejtěžší pak byla samotná spolupráce s editorkou na finálních revizích, čistě proto, že to znamenalo opět velmi pozorně a důkladně projít celý text, který už jsem důvěrně znala. Původní formátování totiž nebylo možné překopírovat do programu používaného nakladatelstvím, ke kterému jsem neměla přístup, ale změna formátu vedla ke změně řádkování a stránkování. Současně jsem se při čtení nevyhnula tendenci chtít občas někde něco přepracovat, lépe formulovat, atd. Nejtěžší na procesu tedy pro mne bylo stanovit si vlastní hranici, která pro mne bude znamenat dostatečnou úroveň spokojenosti s finálním výsledkem aniž bych současně zabředla do dalších nekonečných revizí textu.

 

Kteří další lidé a instituce stojí za Vaším výzkumem?

Výčet by mohl být dlouhý, ale určitě bych na tomto místě chtěla jmenovat doc. Zemanovou, moji vedoucí a mentorku po celý čas doktorského studia, a doc. Drulákovou a Dr. Trávníčkovou, které mi byly odbornou oporou ve vybraných otázkách.  Velmi mne ovlivnily dva výzkumné pobyty na Europa-Institut na Sárské Universitě a setkání s Prof. Giegerichem, Dr. Fröhlich a Dr. Gstreinem. Druhý pobyt byl financován stipendiem od DAAD, bez kterého bych si své poklidné a ničím nerušené bádání nemohla finančně dovolit.

 

Jaký je to pocit najít v knihkupectví svou vlastní knihu?

Nebudu pokrytecky tvrdit, že to s člověkem nic neudělá, když drží v ruce knihu, jejíž je autorem. Hlavně pro ten proces, který tomu předchází, kdy je člověk plný pochybností, že ta cesta, kterou se ubírá, je konečně ta správná, a noci a víkendy částečně strávené u PC mají smysl. A držet pak knihu v ruce je něco jako příjemné zadostiučinění, že ta práce za to stála.

 

Jakým výzkumem se plánujete zabývat dál?

V samotném závěru knihy předesílám hypotézu, že vytvořený metodologický rámec má širší možnost uplatnění než jen na EU normy. Přirozeně se tak nabízí si tuhle hypotézu zkusit potvrdit.

 

S dalším výzkumem, ale i mimo něj, Vám budeme držet palce. Děkujeme za rozhovor a reprezentaci, paní doktorko!

The European Union as a Normative Power? Nová kniha paní doktorky Stehlíkové