Rozhovor se zakladatelkami Mentoring programu na FMV

Fakulta mezinárodních vztahů je první a zatím i jedinou fakultou na VŠE, která pro studenty prvních ročníků zavedla mentoring program. Pilotní ročník akce se uskutečnil v zimním semestru 2015/2016 a pro velký úspěch se z něho teď pomalu, ale jistě začíná stávat tradice. Kde se Mentoring program na FMV vlastně vzal a s jakým cílem vznikl? To v následujícím rozhovoru vysvětlí přímo jeho zakladatelky, Simona Fedorková a Petra Sojková.

1. V čem Mentoring program na FMV vůbec spočívá?

Simona: Hlavním cílem Mentoring programu na FMV je zlepšit předávání zkušeností mezi novými a staršími studenty. Studentům prvního ročníku je přidělen mentor z vyššího ročníku, který jim má pomoct rychle se zorientovat ve vysokoškolském životě a motivovat je k tomu, aby si dali nějaké cíle a pracovali na jejich dosažení. Třikrát za semestr se sejdou všechny mentorské dvojice, což je příležitost k tomu poznat další lidi na stejné vlně.

Petra: Nejdříve proběhnou workshopy pro mentory a mentee, kde se je na jejich novou roli částečně snažíme připravit a předat jim rady a tipy, které jsme nasbíraly. Následuje oficiální zahájení, během kterého se dvojice spolu seznámí a po něm je hlavní iniciativa předána do rukou mentorů a mentee. Tehdy začne jejich práce. My poté iniciujeme ještě několik setkání. Jednak abychom zjistili, zda všechno funguje tak, jak má, a jednak aby se skupina měla možnost navzájem seznámit.

2. Odkud nápad na založení programu vzešel?

Petra: Dlouhodobě jsem v PR týmu FMV usilovala o odbourání názoru, že VŠE je velká neosobní škola. Mentoring byl prostředek, jak toho částečně dosáhnout. Inspirací bylo především business prostředí, kde se korporátní mentoring stále častěji využívá. Říkala jsem si, že když je tak oblíbený v businesse, přináší výhody, proč by nemohl fungovat i u nás? Pak jsme si se Simčou řekly, že bychom tu po 5 letech studia za sebou chtěly ještě něco nechat a rozhodly jsme se pustit do realizace.

Simona: Mě hodně inspiroval výměnný pobyt v Singapuru, kde jsem měla dokonce dva mentory. Jeden byl kluk, student, pomohl mi zařídit spoustu věcí, něco jako Buddy Program. Další mentorka byla už pracující holka, dělala v marketingu v Microsoftu. Byla to super zkušenost. Říkala jsem si, že by něco takového mohlo fungovat i na FMV. Každý rok na naši fakultu nastoupí až 1000 studentů, kteří řeší zhruba ty samé věci, dělají ty samé chyby a trvá jim zbytečně dlouho, než se na VŠE rozkoukají. Je to škoda času, který by mohli vynaložit jinak.

3. Při rozbíhání nových projektů ale většinou přichází překážky, narazily jste na ně také? Na jaké?

Simona: Přesně tak, jednalo se o úplně nový projekt, jak v rámci VŠE, tak i dalších velkých škol. Samy jsme si musely ujasnit, co od toho očekáváme. Abychom ho mohly zorganizovat, musely jsme přesvědčit vedení fakulty, že to má smysl. A nadchnout první mentory k tomu, aby se do programu zapojili, znamenalo v podstatě „překecat“ všechny naše schopné kamarády a známé. Neměly jsme s organizací mentoring programu žádné zkušenosti, nevěděly jsme, jak to udělat „správně“, na koho se obrátit. Skočily jsme do toho dost po hlavě a spoustu věcí řešily za pochodu. Kdybychom chtěly všechno dokonale doladit, tak by tu žádný Mentoring program nebyl.

Petra: Nejtěžší bylo na začátku sehnat mentory. Kde a jak přesvědčit magistry, že jim tato zkušenost něco dá, když jsme samy nevěděly, zda mentoring program přežije svůj první ročník? Za pomoc taky určitě vděčíme SKOKu, JDI a MUNu, kteří nám pomohli sehnat první mentory, stejně jako našim kamarádům, kteří po našem nadšeném popisu mentoringu vždy ochotně souhlasili s účastí. Vymýšlení průběhu společných setkání pak bylo dost intuitivní. Musely jsme vymyslet, jak zabavit skupinku 40 lidí tak, aby si z večera zároveň něco odnesli.

4. V pilotním projektu jste si samy vyzkoušely roli mentorek. Jaké to pro vás bylo?

Simona: Nevím, jak pro Peťu, ale pro mě určitě náročné. Každé mentoringové setkání jsme pořádaly, takže zvládnout to organizačně a taky se dostatečně věnovat svému menteemu, byla docela výzva. Ale hodně mi to pomohlo si utřídit, co já sama vlastně chci. Když vám váš o 4 roky mladší mentee popisuje své cíle a vy mu máte radit, jak jich dosáhnout, tak si nejdřív musíte udělat pořádek v těch svých.

Petra: V zásadě jsme neměly na výběr. Chtěly jsme, aby mentoring fungoval a bez vlastní zkušenosti by bylo téměř nemožné vytvořit smysluplný průběh celého programu. Učily jsme se za pochodu. Často si říkaly, že takhle to příště dělat nemůžeme. Pokud se chcete jako mentor zhostit své role zodpovědně, brzy zjistíte, že se na setkání musíte připravit. Někdy vás také překvapí mentee svými otázkami a říkáte si, jestli právě teď nejste vy ten mentorovaný :). Ale určitě se jedná o skvělou přípravu do budoucna. Ať už budu znovu v roli mentora nebo menteeho, vím, co bych udělala jinak a jak bych se snažila z tohoto vztahu profitovat co nejvíce.

5. S jakým cílem jste Mentoring program na FMV zakládaly?

Petra: Chtěly jsme především „zkrátit“ rozkoukávací fázi prváků a umožnit jim začít co nejdříve využívat výhod, které studium na FMV/VŠE nabízí. Umožnit šikovným prvákům rychlejší rozvoj a zároveň „nakazit“ mentory prváckým elánem a motivací a také poskytnout starším studentům prostor k předání svých nasbíraných znalostí a zkušeností. Vedlejší cíl je pak udržovat účastníky mentoringu jako komunitu lidí, a to nejen v aktuální ročníku, ale i s ročníky předchozími. Proto se jedno z pravidelných setkání jmenuje Mentoring mentoringu, kde se „nové“ mentorské dvojice potkají s těmi „starými“ a mají tak možnost si nejen vzájemně vyměnit zkušenosti, ale získat tak i nové kontakty.

Simona: Aby se víc propojilo předávání informací mezi staršími a mladšími studenty a taky aby se systematicky budovala komunita ambiciózních lidí, kteří na sobě chtějí pracovat. Na malých oborech to funguje automaticky, studenti se spolu znají. Když je nás na fakultě skoro 5 000, tak to tak jednoduše nefunguje.

6. Myslíte, že se tento cíl podařilo naplnit?

Simona: Za ten rok jsme se myslím posunuli hodně dopředu. Před rokem jsme si s Peťou říkaly, že by bylo super něco takového založit. Teď máme skoro 40 mentorských dvojic a na podzim další přibydou. Největší radost mám, když vidím, jak mentorské dvojice fungují, potkávají se a pomáhají si navzájem. Vždycky můžeme chtít víc, ale důležité je nějak začít.

Petra: Když se dneska podívám na to, jak aktivní jsou mentee z prvního ročníku a co všechno už za rok svého studia na FMV stihli, jsem přesvědčená, že jdeme správným směrem. Díky mentorům si srovnali své cíle a mají naplánované kroky, které jsou potřeba k jejich dosažení uskutečnit, a já se pomalu začínám bát, jak silná konkurence z nich bude, až opustí brány školy :). Za úspěch považuji i to, že se někteří mentoři rozhodli zapojit podruhé.

7. Umíte si představit, že by program jednou fungoval v mnohem větším měřítku s více mentorskými dvojicemi?

Petra: To si samozřejmě tajně přejeme :). Ale nejdříve je potřeba vyladit průběh celého programu na menší skupince tak, aby byl životaschopný i pro více lidí. Podporu vedení už máme, takže vše záleží především na zájmu mentorských dvojic. Dneska se pomalu začínají hlásit mentoři, kterým účast doporučili kamarádi nebo během svého zahraničního pobytu zažili v zahraničí tak běžnou hrdost na to, jakou školu studují. Věřím, že tohle jdou důkazy, že mentoring má na FMV svůj smysl a své místo!

Simona: V to doufám :)! Bylo by skvělé, kdyby každý prvák na FMV, který o to má zájem, mohl dostat svého mentora. Mým velkým přání do budoucna je rozjet mentoring s lidmi z praxe – aby vybraní studenti 4. a 5. ročníku získali mentora s praxí v oboru, o který se zajímají. Když končíš školu, tak řešíš spoustu otázek a jsem přesvědčená, že nadhled někoho, kdo si tím sám prošel, by určitě pomohl.